Lesní semenářství vzniklo v souvislosti s rozvojem holosečného způsobu hospodaření a se zaváděním smrkových a borových monokultur. Semena se sice sbírala již v 16. století, ale ne pro lesnické účely, spíše pro účely vypěstování okrasných dřevin pro parky a sadovnické účely
Koncem 18. století, kdy docházelo k systematickému a plánovitému mýcení lesů (holosečnému způsobu hospodaření) a bylo třeba tyto vykácené plochy zalesnit, zvýšil se zájem o lesní osivo, především smrk a borovici. Požadavky na osivo se zvyšovaly, osivo bylo požadováno každoročně. Pokud byly káceny původní smrkové a borové porosty, šišky se sbíraly a luštily domácky, jen pro vlastní potřebu. Smrk a borovice byly zaváděny i do míst, kde původně nerostly, to je do oblastí listnatých dřevin, takže potřeba lesního osiva rostla. Dosavadní způsoby sběru a luštění byly již nedostačující. Proto koncem 18. století začaly vznikat první semenářské závody, které zaznamenaly největší rozvoj v polovině 19. století. Nejstarší luštírna byla založena Conradem Applem v německém Darstadtu v roce 1789. Na našem území byl první semenářský závod (Pošumavská luštírna) založen v roce 1910 E. Rechtsem v Českých Budějovicích. Luštírna vznikla rekonstrukcí místního pivovaru a měla kapacitu cca 500 tun šišek za rok. V letech 1946-48 vznikl semenářský závod v Janovicích u Rýmařova a to rekonstrukcí starého pivovaru.
V době, kdy vznikala větší potřeba osiva šlo jen o jeho získání a majitelům luštíren čistě jen o zisk. Nejlevnější surovinu získali v době bohatých úrod, což vedlo k tomu, že se šišky sbíraly všude tam, kde to šlo bez obtíží, tedy i v porostech nekvalitních, netvárných, málo odolných. V případě neúrody v jedné zemi byly šišky nakupovány v zahraničí z neznámých podmínek a porostů. Z tohoto semena vznikající porosty byly často netvárné, pomalu rostly, byly málo odolné biotickým a abiotickým činitelům. Teprve v této době se začala věnovat pozornost původu osiva.
V našich podmínkách se tyto snahy o zavedení znalosti původu osiva, t.j. aby sběr semen lesních dřevin byl prováděn jen z kvalitních porostů datují k roku 1927, kdy Dr.Ing.G.Vincent z Výzkumného ústavu pro pěstování lesů a lesnickou biologii v Brně vypracoval konkrétní směrnice. Platnost jen pro státní lesy, kterých bylo v té době pouze 15 %, způsobila, že se všeobecně příliš neujaly.
První období lesního semenářství bylo tedy zaměřeno převážně na technologii zpracování šišek. Později se začala věnovat větší pozornost kvalitě osiva a přistupovalo se k vyhledávání vhodnějších způsobů ošetřování osiva po sběru, hlavně jeho skladování. Začala se zjišťovat i vnitřní kvalita osiva, energie klíčení, absolutní hmotnost, klíčivost apod.
V další etapě lesního semenářství se začal preferovat genetický základ osiva, reprezentovaný uznanými porosty, později se přistupuje ke šlechtění dřevin.
Hlavním úkolem lesního semenářství se postupně stalo zajištění dostatečného množství osiva co nejvyšší genetické hodnoty všech požadovaných druhů dřevin pro každoroční výsevy. Semenné roky se neopakují každoročně, např. u naší hlavní dřeviny – smrku, se semenné roky opakují po 10 letech 1971, 1980, 1992. Obdobně u hlavních listnatých dřevin BK, DB se úrody opakují po 2-5 letech. U těchto semen s vysokým obsahem vody je situace složitější v oblasti skladování a přechování osiva. Tyto dřeviny si přirozenou životnost podrží pouze půl roku.
O výstavbě centrálního Semenářského závodu v Týništi n.Orl.bylo rozhodnuto na počátku šedesátých let. Důvody, které vedly k rozhodnutí o zbudování centrálního semenářského závodu, který měl zpracovávat semennou surovinu pro celé Čechy a Moravu byly:
zvyšující se potřeba osiva
zastaralost zařízení tehdejších semenářských provozů
nevyhovující pracovní a hygienické podmínky – prašnost, práce v horkém prostředí na hvozdech, ruční manipulace se šiškami
neodpovídající zpracovatelská kapacita stávajících luštíren, např. v době velké úrody smrku v letech 1958-59 bylo nutno více než 2000 tun šišek luštit na lesních závodech
nevyhovující podmínky pro dlouhodobé skladování osiva – sklepní prostory bez možnosti regulace teploty.
požadavky na završení prováděné genetické klasifikaci lesních porostů dle směrnice z r.1966 a vytvoření zpracovatelské kapacity, která by byla schopna požadavky a cíle genetické klasifikace zajistit v semenářské praxi.
Investiční záměr měl mít roční zpracovatelskou kapacitu 2000-2500 tun šišek, jednorázovou kapacitu skladu cca 800 tun šišek a kapacitou klimatizovaného skladu 50-60 tun.
Závod měl mít potřebnou mechanizaci pro příjem a skladování šišek, tak aby byla namáhavá práce s uskladněním a provětráváním šišek ve skladu omezena na minimum, při luštění se měla vyloučit práce v horkém prostředí.
Investorem nového závodu byl podnik Státní lesy, průmyslové výrobny Chrudim. Dnem 1.1.1971 byl rozhodnutím podnikového ředitele Státních lesů, průmyslové výrobny Chrudim zřízen Semenářský závod v Týništi nad Orlicí, jako organizační jednotka tohoto podniku. Při reorganizaci v roce 1974 byl přičleněn k Východočeským státním lesům jako samostatný závod. V současné době funguje Semenářský závod jako účelový závod Lesů České republiky, s.p. poskytující služby všem majitelům lesa.
